Poslední polibek

9. března 2011 v 9:00 | Iwein (já) |  Jednorázovky
Poslední polibek
To je příběh o mé první lásce. A o mém podivném zážitku..

Bylo pondělní ráno. Slunce mi jako každý den svítilo do očí. Nemohla jsem okna zastírat závěsem kvůli svému mladšímu bráškovi, který se tmy bál a svit pouličních lamp ho uklidňoval. Teď tu ovšem nebyl. Nespal tu už dva roky. Já si ale nemohla zvyknout, že je pryč, že se už nikdy nevrátí. Dva roky tu už nespal. Kdysi jsem obviňovala sebe z jeho smrti, ale teď vím, že tohle není moje chyba. Přejel ho opilý řidič auta. Teď sedí, ale na co mi to je? Brášku mi to nevrátí. Bylo mu teprve 10 let.
Rodiče se taky nikdy nevyrovnali se smrtí brášky. Stále jsou v pokoji jeho věci a jeho sbírka miniaturních aut. Nikdo nemá odvahu ty věci vyházet a já si to ani nepřeju. Když vidím jeho věci, tak si říkám, že se možná jednou vrátí.
Pomalu jsem vstala a došla k zrcadlu. Někdy jsem si říkala, jak někdo může milovat mě. Obyčejná neatraktivní holka. Rezavé rovné vlasy dlouhé po lopatky, zelené oči, pihatý nos a brejle. Je to ale tak. Někdo mě opravdu miluje a já miluji jeho. Pamatuju si den, kdy jsme se potkali. Byla pouť. V ten den mě odkopl můj bývalý. Je to dlouhá historie a opravdu na ní nejsem pyšná. V ten den se objevil i on. Pršelo a já byla schovaná za střelnickým stanem. Brečela jsem. Brečela jsem jako malá holka a on si přesto ke mně sedl a dal mi svojí mikinu. Nic neříkal a stejně jsem se cítila líp. Po pár minutách začal mluvit. Řekl mi vše o sobě a já mu řekla vše o mě. Připadalo mi, že ho znám už hodně dlouho. Ale pravdou je, že jsem netušila, kdo je zač až doteď.
Zazvonil zvonek. Radostně jsem doběhla ke dveřím a otevřela. Stál za nimi on. Můj krásný princ. Jako vždy se usmíval a řekl mi, že jsem krásná. Nevěřila jsem mu, ale bylo to od něj milé. Ten hezčí z nás byl on. Všechny holky mi ho záviděly. Jeho vysoké atletické tělo, světle modré oči a černé delší vlasy dělaly taky dojem, ale hlavní dojem dělal jeho pohled. Díval se tak, že každá holka rázem roztála. Většinou jsem žárlila, když jsme šli po ulici a holky na něm mohli oči nechat. Je přece jenom můj. Už navždy.
Pozvala jsem ho dovnitř. Hned když jsem zavřela dveře tak mě přivítal pořádně, polibkem. To mi připomíná, že i úžasně líbal.
Sedli jsme si na mojí postel a on mi začal říkat zvláštní věci. Nikdy tohle neříkal. Měla jsem pomalu strach z jeho slov.
"Chci, abys na mě vzpomínala a nikdy na mě nezapomněla, a kdybych umřel, abys mi nosila na hrob každý den květiny, co nasbíráš na louce,"řekl.
Nevěděla jsem, co mu na to říct a jen jsem přikývla. Bylo to zvláštní téma. Po pár minutách ticha mě objal a zašeptal, že mě miluje a v ten okamžik jsem věděla, že to je zase on. Povídali jsme si dokud jsem se nepodívala na hodiny. Bylo přesně 8:00 a já ještě nebyla ve škole. Popadla jsem rychle věci, rozloučila se s ním a řekla jsem mu, aby přišel hned jak přijdu ze školy. To jsem ovšem nevěděla, že ho vidím naposledy..
Šla jsem ze školy. Radní hodiny ukazovaly čtvrtou hodinu. Loudala jsem se a přemýšlela nad mým úžasným princem. Procházela jsem plnými ulicemi, ale ani mi nevadilo, že do mě někteří vrážejí. Byla jsem v jiném světě. Z mého snění mě ovšem vyrušilo volání. Ohlédla jsem se. Byla to moje spolužačka a vypadala rozrušeně. Prorvala se davem a pevně mě objala. Stále jsem nechápala, co se děje ale také jsem jí objala.
"Je mi to tak líto," řekla.
"Co je ti líto?" nechápala jsem.
Spolužačka se na mě zaraženě podívala, prvně váhala a nakonec mi řekla:
"Včera přece umřel tvůj přítel."
V ten moment se mi zastavilo srdce. Ona si ze mě dělá srandu. Byla jsem s ním dneska ráno. Ještě dnes ráno jsem s ním přece mluvila a dotýkala se ho. Ne, to není možné. Přece to nebyl sen.
Pak jsem si ale vzpomněla na jeho slova, abych mu nosila na hrob květiny, kdyby umřel. Zatočila se mi hlava.
"Jak?" vydala jsem jen ze sebe.
"Měl autonehodu."

Už je to 10 let, co se to přihodilo. Teď jsem šťastně vdaná a mám dvě krásné děti, ale stále chodím k hrobům brášky a mojí první lásky, dávat květiny, jak jsem slíbila. Záhadu, jak jsem mohla být s mrtvým, už hodila za hlavu. Přišel se se mnou rozloučit. Kdybych tehdy věděla, že ho vidím naposledy, řekla bych mu vše, co pro mě znamenal.

http://fc07.deviantart.net/fs48/i/2010/071/a/c/kiss_by_KiraKiraNinja.png
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sayako ^-^ Sayako ^-^ | 1. dubna 2011 v 21:27 | Reagovat

To je ta nejkrásnější povídka co jsem kdy četla.. *.* Je tak nádherně napsaná až se mi z toho chce brečet..*.* Čekám na tvoje další povídky.. *o*

2 Iwein Iwein | Web | 1. dubna 2011 v 21:41 | Reagovat

Arigato ^^ :-* Jestli nějaké ještě budou ale snad hai ^^ :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama